O zvířatech a lidech II

5.3.2018

 

Dnešní příspěvek bude tomu poslednímu lehce podobný, a to tím, že se opět bude zabývat ohroženými druhy zvířat. Nicméně, tentokrát se nebudeme bavit o světě, nýbrž o České Republice. To, že je kriticky ohrožená gorila nížinná nebo lední medvěd, totiž pravděpodobně ví každý, ale málokdo by dokázal odhadnout, která zvířata jsou kriticky ohrožená v našich krajinách.  A tím horší je, že taková zvířata nenajdeme ani v českých ZOO, protože „kdo by se chtěl v ZOO dívat na veverku???“ (Ano, je to tak. Veverka také patří mezi ohrožená zvířata, ačkoli naštěstí nikoli kriticky.)

 

Dle článku z května roku 2011 byla v ohrožení třetina rostlinných a živočišných druhů v Česku (dovedete si jistě představit, jak situace vypadá o sedm let později). Číselně to vycházelo až na 80 tisíc druhů! I ze zprávy, zveřejněné o dva roky dříve, již vyplývalo, že stovky druhů vymřely nebo vymizely – mezi nimi 84 druhů hub, 27 druhů mechorostů, 118 druhů cévnatých rostlin, 627 druhů bezobratlých a 22 druhů obratlovců.

 

 

Vlk obecný (Canis lupus). | foto: AP

 

 

Hlavním důvodem tohoto i dnešního úbytku byla především změna hospodaření v krajině v druhé polovině 20. století. V současnosti jsou to především obrovské lány řepky, která je pro zvířata z mnoha důvodů zcela nevhodná. Kromě řepky totiž na poli neroste zhola nic, a například takový zajíc, koroptev nebo skřivan, zvyklí na stepní podmínky, tam žít nemohou (uvádí Petr Koubek z brněnského Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR). Navíc se poslední dobou ukazuje, že pro některá zvířata, především vysokou, je řepka dokonce jedovatá. Po požití tato zvířata umírají.

 

Dalším problematickým aspektem jsou i velké lány kukuřice, užívání herbicidů a insekticidů a ubývání květnatých luk a remízků, ubývání vlhkých mokřadů apod.

 

 

 

(Prstnatec májový, lidově zvaný kukačka; foto z prvního citovaného článku.)

 

 

Jedním ze smutných příkladů úbytku rostlinstva jsou například divoce rostoucí orchideje, které jsou velice citlivé na znečištěné prostředí, nebo například koukol polní, který byl dříve hojně rozšířeným plevelem, a dnes byste ho na louce museli hledat lupou. A lupou byste museli hledat dokonce i tu louku. Problematické je především to, že kvůli dotacím se seče jen jednou do roka, navíc se seno neodváží, ale nechává na louce zetlít. Prostor pro rostlinstvo je tedy velice omezený, protože zůstává jenom tvrdá tráva, kde nemůže růst nic jiného.

 

 

(Orchideje. Foto z http://www.naturephoto.cz/blog/priroda/orchideje/260/ceske-orchideje-seznam-druhu-63 )

 

 

 

Co se týče živočišných druhů, překvapivě mizí ty, u kterých byste to možná ani neřekli, protože dříve byly velice rozšířené. Tak například sysel obecný. Ten trpí především zmiňovanou změnou hospodaření v krajině – chybí tzv. sečené úhory, kde by měl potravu, možnost pro nory a rozhled po krajině. Také proto dochází ke kuriózním situacím, kdy se sysel usídlí například na polním letišti nebo golfovém hřišti (syslí kolonie je například na letišti u Vyškova). Mezi dalšími můžeme jmenovat například plcha lesního, tchoře stepního, a většinu druhů netopýrů, bobra evropského, křečka polního, losa evropského, rysa ostrovida nebo vydru říční. Z těch „předvídatelnějších“ zvířat (ve smyslu tom, že jejich populace u nás není příliš početně zastoupená už od samého základu) jsou to například vlk obecný a medvěd hnědý.
 

Další katastrofou, tentokrát ze skupiny bezobratlých, jsou motýli. Denních motýlů u nás vyhynulo již kolem 11%, čímž jsme v Evropě na čtvrtém místě (a početně na prvním). Obecně se motýlí populace zmenšuje dokonce i v případě, že druh není nijak ohrožený.

 

 

 

(Hnědásek chrastavcový. Foto: Kamil Zimmerman.)

 

 

 

A nakonec, co se týče ptactva, mezi 200 druhy ptáků, hnízdících v Česku, a dalšími, které zde zimují nebo přelétají, je ohroženo 5 druhů. Na úrovni Evropy jako celku je to 37% druhů. Červený seznam ČR uvádí v kategoriích ohrožených druhů celkem 52% ptáků. Plazů je ohroženo 100% druhů, obojživelníků 91%.

 

 

 

(Foto: Jiří Bohdal, www.naturfoto.cz)

 

 

 

Pokud vás zajímá celý seznam (a chcete si takhle při pondělí zkazit náladu), podívejte se na tento odkaz, kde najdete všechny ohrožené druhy na našem území i s fotografiemi, nebo sem, kde najdete i všechny ohrožené bezobratlé živočichy.

 

 

A jaký má vlastně úbytek některých druhů zvířat dopad na krajinu a prostředí, ve kterém žijeme (kromě toho, že drasticky ubývá diverzita a že vybíjet a odstraňovat živočišné a rostlinné druhy je velice krátkozraké a nesmyslné)?

 

 

 

(Tchoř stepní. Zmizel z mnoha oblastí ČR v důsledku úbytku populace sysla jako jeho hlavní potravy; dnes s určitostí nevíme, zda u nás ještě žije. Foto: Archiv, citovaný článek.)

 

 

Jistě jste také již někdy slyšeli pojem škodná. Jsou to především lesní tvorové, kteří jsou pravidelně likvidování myslivci, aby nedošlo k přemnožení jejich populace, například lišky, divoké kočky nebo poslední roky divoká prasata. Zatímco lišek a prasat je doufejme stále ještě dost, ohledně divokých koček to již tak slavné není: již před desetiletími byly téměř vyhubeny. Dnes tu žijí pouze jednotlivé kusy, jak potvrzuje Jaroslav Červený z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Drastické snížení počtu těchto šelem mělo za následek přemnožení hlodavců – ti podhlodávají kořínky sazenic a tedy přispívají k úhynu mladých stromků. Nejvíce tím trpí listnaté lesy, a tedy je velice obtížné pěstovat například bučiny, jak říká Jan Kirschner, ředitel botanického ústavu Akademie věd ČR. Navíc hlodavci roznášejí nepříjemné choroby, například tularémii.

 

Redukování škodné by mohlo znít ještě jako relativně dobrý důvod; u jiných živočišných druhů jsou ale důvody poněkud bizarnější. Například u plazů je zařazeno do seznamu ohrožených tvorů 100% druhů! A jediný důvod je ten, že lidé se plazů bojí, volají po jejich likvidaci, případně je sami zabíjejí.

 

 

 

Zajímavostí (ačkoli ne příliš pozitivní) je to, že živočichy můžou ohrozit dokonce i samotné studie, ve kterých vědci zkoumají jejich existenci a stupeň ohrožení. Je to proto, že v textech, uveřejňovaných ve vědeckých časopisech, se obvykle zmiňují místa výskytu vzácných druhů. A to je voda na mlýn pro lovce senzací.

 

Pročíst si, kde co na našem území najdete, můžete například v Nálezové databázi ochrany přírody, kterou provozuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Část je veřejná a tak se do ní tedy může dostat každý. S databází je ještě propojená mobilní aplikace BioLog, která vám ukáže, které druhy se vyskytují na místech, kde se zrovna nacházíte. V roce 2017 byla situace dokonce taková, že se v AOPK diskutovalo o tom, zda zveřejnit místa výskytu i těch nejvzácnějších živočichů a rostlin. Doteď nevíme o tom, že by diskuze směřovala ke zdárnému konci. Samozřejmě je jasné, co by bylo pro přírodu ideálnější řešení.

 

Ohledně monitoringu ohrožených druhů existují samozřejmě i neveřejné části databází a ostatní údaje, například umístnění fotopastí. Jeden z důvodů je ochrana zvířat, druhý je prozaičtější – dříve se stávalo, že fotopasti lidé kradli. Co se také nikde neuvádí, jsou například místa hnízdění vzácných dravců – i takový nevinný zájem jako si dravce vyfotografovat přímo na hnízdě nebo v jeho okolí může vést k tomu, že pták hnízdo opustí nebo se mláďata správně nevylíhnou.

 

 

 

(Tetřev v NP Šumava | Foto: Národní park Šumava, Marek Drha.)

 

 

Fotografové jsou pro mnohé ochranáře vůbec lehce problematičtí. Jakkoli na dokumentování vzácných druhů zvířat a rostlin není defakto nic špatného a fotografové zcela jistě nemají zájem zvířatům ani rostlinám jakkoli ublížit, mohou je vyrušovat, případně zcela zahnat z jejich teritoria. Ohrožené druhy totiž pochopitelně upřednostňují klid, především proto, aby se mohli nerušeně rozmnožovat. Tímto způsobem už došlo k vyhynutí alespoň 20 druhů plazů. A takové výsledky si jistě nepřejí ani fotografové.

 

A na závěr jedna pozitivní zpráva, abychom to trochu vyvážili. 🙂

 

Podle článku na webových stránkách www.ceska-krajina.cz se v letech 2011-2012 v Česku zrealizoval unikátní projekt, tzv. Národní centrum biodiverzity, jinak také nestátní přírodní rezervace, která měla poskytnout útočiště části ohrožených druhů. Spolupráce probíhala rovněž s odborníky z Biologického centra Akademie věd ČR, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR a Jihočeské univerzity. NCB se nachází na jihozápadě ČR a rozšiřuje celek tvořený Národním parkem a chráněnou krajinnou oblastí Šumava. Lesy na tomto místě fungují jako přirozená ochrana před povodněmi a pohlcují oxid uhličitý (ten patří mezi skleníkové plyny, způsobující globální změny klimatu). Dalším cílem této organizace je vrátit do volné přírody některé živočišné druhy, jako například zubra, divoké koně (na tom úspěšně pracuje také ZOO Praha, která se zabývá chovem divokého koně Převalského s cílem navrátit ho nejen do jeho původního bydliště – Mongolska, ale také rozšířit jeho působení i na vybraných místech v Čechách), pratura, kočky divoké, divokých včel, divokého osla atd.

 

 

 

(Foto: ZOO Hluboká nad Vltavou.)

Rádi Vám vytvoříme individuální nabídku.
Stačí nám zanechat zde Váš kontakt.

Copyright © 2018-2016 ECT s.r.o.
Všechna práva vyhrazena

Tvoříme s láskou. 4PROSTOR.cz